24. 2. 2022
Nový článek o citlivém tématu Koncept Rodina je k přečtení na doteklomi.
11. 2. 2023
Moji milí, k přečtení jsou nově dvě úvahy Vědomí smrti a Sociální sítě na doteklomi.
Přeji krásné dny, Veronika Laué
9. 1. 2023
Na www.laue.cz jsou vloženy nové obrazy k prodeji s názvy Otevřené vědomí a Sluneční aktivace.
22. 12. 2022
Opakování je matka moudrosti, a tak vkládám odkaz na pohádku sepsanou minulý rok. Je připomínkou, že vše v sobě již máme. Není třeba nikam spěchat, protože vše se děje samo, bez našeho úsílí, a světe div se i bez naší kontroly. Stejně jako roste (mění se) naše fyzické tělo, tak roste (rozšiřuje se) i naše vědomí si sebe sama. Takže není se čeho bát. S otevírajícím se srdcem vchází do tohoto světa laskavost. Nebraňme se jí.
Krásný Slunovrat, jehož silná energie působí i v tento den, s láskou Laué
17. 12. 2022
Nový léčivý text s nádechem letních dnů a názvem Odevzdání si můžete přečíst na doteklomi. Tento text vznikl právě za hluboké noci v letních dnech minulého roku, ale správný čas ke své publikaci si našel až dnes.
Krásné svátky vánoční všem ze srdce přeji, vaše Veronika Laué 💗
30. 11. 2022
Nový obraz s názvem Otevřené vědomí bude brzy k prodeji.
Přeji krásné adventní dny, Veronika Laué
21. 11. 2022
První díl ze série Labutích srdcí je již dostupný v běžných knihkupectvích. U mne je k dostání na www.laue.cz i s autorským podpisem sice za plnou prodejní cenu, ale zase mne tím víc podpoříte, čehož si velice vážím.
Přeji krásné dny, Veronika Laué
10. 11. 2022
Ve čtvrtek se pořádala ve Spolku Ateliér v Kladně akce s názvem Zpívání pro knížku. Velmi si vážím účasti všech, kteří jste přišli sdílet se mnou přítomný okamžik. Ze srdce děkuji Slávce Jirkovské a Radku Banýrovi za organizaci a podporu během večera. Děkuji též za velmi příjemný hudební doprovod všem ženám ve skupině Song Ladies, a také muži, který je doprovázel na kytaru 🙂
Přikládám pár obrázků z večera. Krásné dny přeji, Veronika Laué
26. 10. 2022
Nová úvaha na doteklomi s názvem Vzpomeneš si.
S láskou Laué
28. 8. 2022
Nový léčivý text s názvem Zloděj. Metafora o umění opouštění a taktéž schopnosti odložit minulost.
25. 8. 2022
Jsem velmi ráda, že mohu do své nabídky zařadit nově i AURA-SOMA konzultace. Jde o rozvoj a dosažení vnitřní harmonie pomocí barevné terapie. Nástrojem jsou zde lahvičky Eqilibrium, Pomandery, Kvintesence a tekuté esence. Mám s nimi velmi krásnou osobní zkušenost.
Další poznatky jsem získala absolvováním intenzivního 4 denního semináře Aura-somy pod vedením zkušené lektorky a terapeutky Olgy Binklere-Blaty, jejíž semináře mohu velmi doporučit.
Ráda Vás provedu barvami a doporučím vhodnou terapii v rámci aura-somy. Cena za konzultaci je uvedena v ceníku. Pokud u mě projdete jakoukoliv terapii, tak je konzultace k produktům Aura-soma pro vás zdarma. Hradíte si jen samotné produkty Aura-somy.
12. 8. 2022
Dva nové léčivé texty s názvy Metamorfóza I. a Metamorfóza II. na doteklomi.
1. 8. 2022
Nový léčivý text, který hovoří o tom, jak důležitá je důvěra v partnerském vztahu. Nese název Důvěra.
30. 7. 2022
Moji milí, kniha Labutí srdce je na světě!!! Mám obrovskou radost, že se vše podařilo a kniha se mohla zrodit. Objednat si ji můžete zde: Labutí srdce. Postupně připravuji plně funkční eshop. Elektronickou formu knihy zatím připravuji. Děkuji vám! Laué
27. 7. 2022
Nový léčivý text s názvem A DOST !!!
16. 7. 2022
Na doteklomi najdete dva nové příspěvky v sekci Léčivé texty. Pozdní nekrolog a Ostrá polarita.
Krásný den přeji, Laué
9. 7. 2022
Na adrese www.laue.cz jsou přidány do tvorby dva nové obrazy. Žena a Ochránce. Brzy budou k dispozici.
8. 7. 2022
První díl knihy Labutí srdce už má přiřazené své číslo ISBN a tak se již schyluje k tisku. Velmi se těším a proto tu s vámi posdílím ještě pár úplně nových ukázek z knihy k přečtení nebo ke stažení jako pdf.
Vychutnejte si je 💗
Vaše Laué 💎
28. 6. 2022
Nová úvaha s názvem Být sám sebou na doteklomi. Je k ní ke stažení i mluvené slovo (lehce amatérské, nebylo totiž původně určeno k publikaci).
Krásný den všem, Laué 💗
21. 6. 2022
Právě teď v době Slunovratu, i téměř v přesný čas (11:01), jak jsem si teď uvědomila (vše je jak má být 😊💗), vám s radostí oznamuji a zveřejňuji svůj nový projekt, který se týká mé obrazové tvorby a knihy Labutí srdce, I. Skok do temnoty.
Na adrese www.laue.cz (dočasně vás přesměruje na stránky u webnode, což je v pořádku, není se čeho obávat) najdete ukázky mojí obrazové tvorby a vše co pochází z tvorby pod mým posvátným jménem Laué. Jsem naplněná vdečností, že mohu takto s vámi sdílet. Přeji nádherný Slunovrat. Ať se slunce rozzáří ve vaší duši.
Ze srdce a s láskou k vám, Laué 💎💗
8. 6. 2022
Nový článek týkající se tématu dvojplamenů, spřízněných duší a karmických vztahů na doteklomi.
10. 5. 2022
Přátelé, dnes hned dva nové články s názvy Toxicita ve vztazích a Já jsem na Doteklomi.cz
Jak je to s těmi vztahy. Jsou karmické horší než ty spřízněné? A jak je to s těmi dvojplameny? Je toxicita vlastnost člověka? To vše se dočtete v novém článku Toxicita ve vztazích.
K druhému článku Já jsem netřeba nic dalšího uvádět 🙂
Příjemné počtení.
13. 4. 2022
Nová velmi krátká ale jasná úvaha 🙂 pro dnešní dny na Doteklomi. Někdy totiž není třeba příliš mnoha slov. Není ani třeba nějakého velikého rozhodnutí. Stačí pouze OTEVŘENOST A OCHOTA ke změně. Nechejte na sebe Velmi krátkou ale jasnou úvahu působit v tyto nelehké dny.
S láskou Laué
16. 3. 2022
Přidána nová meditace Dokonalá láska. Ke stažení je možné na doteklomi.cz
2. 3. 2022
Webové stránky Doteklomi se dnes znouzrodily. Nadále (během dneška či zítřka dojde k přesunu) již NEBUDOU na adrese www.doteklomi.webnode.cz, ale již na čistém WWW.DOTEKLOMI.CZ
29. 2. 2022
Na blogu DOTEKLOMI jsou nově přidány LÉČIVÉ TEXTY, které jsou postaveny na krátkém, ale hlubokém prožitku. Jsou koncipovány jako krátký příběh, jakoby vytržený z kontextu, ale který je součástí vaší vlastní skryté touhy. Vynáší na povrch témata ve vás, stíny ve vás. Spouští léčivé procesy, jemně, pozvolna, dlouhodobě…
Jejich tématem je převážně vnitřní růst, zranění mezi mužem a ženou a posvátná sexualita.
18. 1. 2022
Kniha Labutí srdce I. Skok do temnoty zatím není vytištěna, ale i tak už našla své první čtenáře, kteří měli v rukou můj rukopis. Tady jsou jejich reakce na knihu:
„Příběh, který kniha čtenářovi nabízí, není většině z nás neznámý, a právě tím v nás, v každém jinde, jinak často a s jinými intenzitami otevírá dveře k našemu vnitřnímu čtení, k naslouchání, k uvědomování si, k inspiraci, k úlevě, ke smutku z prožitých traumat, ale i k radostem a naději lásky, která je všude okolo nás. A když si dovolíte začíst se, zastavit se a nechat to pravé, toho nebo tu pravou, aby k nám přišlo, otevřelo se nám, dotklo se nás, zjistíte, tak jako Veronika, že láska je v nás, že my jsme jejím zdrojem a ona naším. To je léčivá zpráva, esence Veroničiny knihy. Dostane se k ní čtenář, který skočí do příběhu, který přijme skutečnost, že pro to, aby skočil je potřeba se rozhodnout a odrazit se. Poté co skočíte, začnete číst, uvědomíte si, že kvality letu i dopadu jsou pouze vašimi vědomými volbami.“ Radek Banýr, Nakladatelství Květy života
„Kniha, která ve vás zanechá stopu.“ Anna Mocová
Knihu chystám vydat v nakladatelství Květy života.
KVĚTY ŽIVOTA – NAKLADATELSTVÍ (kvetyzivota.art)
Autoři – KVĚTY ŽIVOTA (kvetyzivota.art)
13.09.02021
S potěšením oznamuji, že brzy bude na světě moje první kniha. Byla sepsána během roku 2021, kdy jsem procházela velkou vnitřní přeměnou. Kniha mi byla předána jako poselství a jako léčivý projekt.
Její název je LABUTÍ SRDCE a obsahem jde o příběh lásky, uzdravení a víry. Je prvním dílem s podtitulem Skok do temnoty.
Kniha obsahuje i pracovní část, kdy se čtením textů ve vás spouští procesy k vnitřní přeměně. Texty je dobré číst opakovaně, vždy v nich najdete něco nového.
Kniha bude k dostání v knižní a později i v elektronické podobě.
S láskou a v úctě Veronika
O čem kniha je?
Příběh Labutích srdcí je originální kompozicí, ve které se snoubí skutečné prožitky autorky se snovými dimenzemi. Čtenáři se tak na pozadí příběhu Veroniky začnou otevírat místy až šokující pohledy na vlastní, hluboké, a tedy většinou ukrývané, nevědomé touhy a emoce. Labutí srdce v příběhu prožívají lásku, vztahy, nemoc, smrt, hledají a nacházejí víru v život a radost ze života.
Hlavním tématem knihy, jak již její název napovídá, jsou partnerské vztahy, které autorka považuje za nejkrásnější a zároveň nejobtížnější lekce našich životů. Je to právě náš partner, který nám vždy s velkou intenzitou nastavuje zrcadlo tak, abychom se mohli spatřit a uvidět i své vlastní skryté stránky. Pokud si sebe takto dovolíme vidět a přijmout, pak se právě partnerská zrcadlení stávají jednou z nejrychlejších cest našeho vlastního rozvoje. Při čtení příběhu si uvědomíme, že v našich vztazích umíme dávat spoustu různých věcí, ale většinou nejsme schopni dát to nejcennější, co máme – sami sebe.
Kniha Labutí srdce přináší autorčin pohled také na témata jako jsou porod, mateřství a cesta ke zdraví. Autorka sdílí své vlastní pocity a zkušenosti z onemocnění rakovinou děložního hrdla. Svoji cestu životem i nemocí zakládá na intuici a na pozorném, oddaném naslouchání svému vnitřnímu hlasu. Popisuje svoji cestu s vědomím, že její vnitřní hlas ji vedl k jinému způsobu léčení, než je ten, který je v dnešní společnosti obvyklý. Přestože si současné lékařské péče váží a respektuje ji, cítí, že není v jejich možnostech vidět a léčit to, co se jí děje, protože příčina nemocí je ukrytá opravdu hodně hluboko v její duši. I přes počáteční smíření se s operací, brzy pochopila, že právě její cesta vede jinudy. Rozhodla se opustit konvenční způsob léčby a začala se léčit a uzdravovat sama. Není jejím cílem ani cílem knihy Labutí srdce předložit zaručený recept na uzdravení, ale sdílet a ukázat možnosti, které může využít každý z nás.
První díl příběhu Labutích srdcí doplňují energetické léčivé obrazy a autorčiny texty k zamyšlení, inspiraci a podnětům pro navazující čtenářovu práci.
Labutí srdce jsou pro všechny dospívající, dospívající dospělé i dospělé.
Zde je vám předložen první díl, který má podtitul Skok do temnoty. Druhý díl s podtitulem Světelná cesta autorka nyní vytváří.
Přikládám ukázku z knihy :
Pamatuje, když ho viděla, jak na ni čeká. Během cesty autem za ním se přesvědčovala, že tohle je to nejlepší, co mohla udělat. Odjet na chvíli z domova, který se jí stal klecí. Nebyla schopná vidět si na to všechno, co se zrovna odehrávalo. Byla nešťastná a na konci sil. Chtěla odejít, ale zároveň nikomu neublížit, a tak zůstávala už příliš dlouho. Veronika milovala obě své děti, ale něco ji dusilo. Cítila na hrudi tíseň a snažila se nadechnout se zhluboka, aby tlak uvolnila, ale moc se nedařilo. Vzpomínala na to teď, když seděla ve svém autě a mířila vstříc novému. A přestože se soustředila na provoz před sebou, koutkem oka sledovala paprsky slunce, jak se prolamují mezi stromy, jako by vytvářely světelné prameny mířící do země. Výživa lesu, půdě a všemu, co v ní žije. Náhle jí do cesty vběhla srnka. Lehce stlačila brzdu a auto se zpomalilo. Naštěstí nejela moc rychle. Srnka přeběhla silnici bez újmy, měla štěstí, ale ve Veronice se rozlil pocit smutku. Přišla si trochu ztracená jako ta srnka. Tam, kde býval krásný celistvý les, tam krajinu rozřízl beton a po něm přejížděla čoudem zapáchající smrt. Buď přeběhneš, nebo tě nemilosrdně srazí k zemi. Tělo pak rozmetají na kousky další projíždějící obrovské mašiny, a to tak dlouho, až z něj nezbyde téměř nic. Tahle paralela, která připomínala její život, jí vehnala slzy do očí. Plakala. Přes slzy skoro neviděla silnici. Zase ji pochyby polapily, ale věděla, že už se vlak rozjel. Že nejde vystoupit. Myšlenky přehlušil zvonící telefon. Akorát jí volal. Už tam měla být. Nechtěla hovor přijmout, měla by příliš uplakaný hlas, tak hovor stiskem tlačítka zrušila. Zavolá mu, až bude blíž. Čím víc se blížila, tím víc se vnitřně uklidňovala. A při sjezdu do města už se těšila. Jako by ji čekalo nějaké dobrodružství, jen ještě neznala jeho příchuť. Blížila se už k místu, ve kterém žil, a po chvíli už sjížděla do zástavby na okraji města. Zaparkovala přímo před vchodem. Místo pro ni bylo Vesmírem připraveno. Ruce ještě chvíli ponechala volně ležet na volantu. Vědomě se párkrát prodýchala a teprve poté znovu vzala do ruky telefon. Málem jí z dlaně vyklouzl, jak se jí cestou zpotila.
„Už jsem tady,“ hlásila, když signál na druhé straně našel spojení.
„Dobře. A mám jít dolů? Chceš s něčím pomoct?“ a aniž by čekal na odpověď, dodal: „Nebo počkej, já jdu dolů.“
Čekala. Za chvíli vyšel Jaromír ze vchodu. Tělem jí projela vlna, která se nedá moc popsat slovy. Zahnala její analýzu a vystoupila z auta.
Měla v sobě úzkost a pocit nepatřičnosti, ale on se usmál, roztáhl doširoka své paže a byl připraven ji přijmout do svého objetí. Tak jako vždycky, když ji viděl. Nečekala dlouho a nechala se svou touhou dovést až k němu. Když spočinula v obejmutí, všechno z ní spadlo. Jako by ji obejmulo samotné slunce, jako by splynula s tou hořící krásnou hvězdou a přišla si mnohem víc než celá. Přišla si doma. Vůbec by jí nevadilo, kdyby se tato chvíle protáhla až do konce jejího života jako jeden dlouhý okamžik. Vůbec by nepotřebovala s ním být nijak víc, něco prožívat, milovat se s ním, mluvit s ním. Stačilo by tohle. Být v jeho objetí bylo nejvíc, co kdy v životě pocítila. Další kroky, které následovaly, už vnímala v tomto opojení jeho energií. Věděla, že se dnes večer něco důležitého odehraje.
Přivezla s sebou tašku s oblečením a jednu další s nákupem, aby si uvařili, takže byla ráda, že jí šel dolů pomoct. Po celé zemi se zrovna děla spousta nových změn. Kvůli panice ze zabijáckého viru se zavřela spousta obchodů včetně restaurací. Tak nezbývalo nic jiného, než si jídlo uvařit. Stoupali po schodech až do posledního patra. Trochu se zadýchala a hlavou jí prolétla myšlenka, že by se mohla víc hýbat. Několik měsíců už se dost zanedbává. Nechtěla, aby poznal, že není v kondici, tak se snažila dýchat co nejhlouběji a výdech vedla v tichosti.
Když ji pozval dál, omlouval se za byt. Je prý v pronájmu, téměř nic z vybavení tu není jeho. Ale hned nato sdělil, že má koupený dům, v kterém probíhá rekonstrukce, a až bude hotový, moc rád ji tam pozve. Jako by ji snad mělo zajímat to kolem. Nebyla schopná vnímat nic jiného než jeho. V hlavě jí stále běžel pocit z obejmutí dole u auta. Vůbec to nedokázala nikam zařadit. Bylo to podobné, co ona cítila ze sebe, když někoho objímala a soustředila se u toho na své srdce. Vždy cítila, že to vychází z ní. Netušila, zda to cítí i ten objímaný, nikdy se nezeptala. Teď poprvé ten pocit však přišel z druhé strany, a to její srdce bylo tou silou přehlušeno. Vše bylo obrovsky znásobeno. A pociťovala to i teď v jeho přítomnosti. Přemítala, zda to cítí také tak. Pomalu vybalovala nákup a pozorovala tu výměnu energií mezi nimi. Cítila stupňující se napětí, jak se na ni usmíval. Byl neoholený, nepřipravený, ledabyle oblečený. Možná měl snahu ji odpudit, jež se minula účinkem.
„Co si dáš?“ zeptal se jí.
Věděla, že se musí trochu uvolnit. Vytáhla z tašky láhev bílého vína a položila ji na stůl.
„Tohle. Nalej mi rovnou hned.“
Cítila, že potřebuje dostat odvahu. Vedle něj si přišla jako nahá, přestože byla oblečená.
Zasmál se, ale neodporoval. „Tak dobře, otevřeme ji hned, jak myslíš.“
Jeho ruce prohlédly pár skříněk v kuchyni, než otvírák na víno našel. Pozorovala je dál, jak otevírají láhev a lijí víno do skleněných broušených skleniček. Podobné mívala doma její babička, to ji nutilo pousmát se. Všiml si jejího úsměvu: „No jo, jsou to takový starodávný sklenice, vím. Ale víš, co je na nich nejlepší?“
Moc netušila, tak pokrčila rameny. „No nevím,“ odvětila.
„Tak počkej.“ Dolil spěšně i druhou skleničku a významně se na Veroniku podíval, než spustil: „Poslouchej, jak krásně znějí,“ a hned to i názorně předvedl. Ticho prořízlo jemné, ale jasné zacinkání, které mělo doznívající ozvěnu. S tím zvukem se něco v ní ještě víc uvolnilo a ona se tak mohla vnořit do Jaromírovy smyslné energie, kterou s rozechvěním nasávala. Zaplnil celou místnost. Bylo to jako sluneční lázeň.
Zasmála se a pokývala hlavou na souhlas. Její smích byl téměř jako cinkot těch skleniček.
Víno do sebe nalila příliš rychle. Cítila ho v krvi již po pár locích. Jaromír se s pitím taky neloudal. Seděli naproti sobě a vyprávěli si o dětech, o svých snech a o životech, které žijí. Jaromír se s ní vždycky cítil tak, že může být sám sebou. Uvolněně a sebejistě. Četl z jejích gest, že ho nesoudí. Nikdy. Ještě se nesetkal s dívkou, která by mu přišla tak sladká. Viděl, jak na ni silně působí, a to ho naplňovalo vzrušením. Věděl, že dneska v noci se bude zase dotýkat jejího nahého těla. Je to už tolik let, co ji držel v náručí naposledy. Tentokrát to chtěl vše dokonat. Pozoroval její gesta, která napovídala, že už se jí víno dostalo do krve, a ona se zjemnila ještě víc než doposud. Neustále se na něj usmívala. Zářila tak jasně, že musel chvílemi odvracet zrak, aby ho její záře nespálila.