28. 6. 2022
Nová úvaha s názvem Být sám sebou na doteklomi. Je k ní ke stažení i mluvené slovo (lehce amatérské, nebylo totiž původně určeno k publikaci).
Krásný den všem, Laué 💗
21. 6. 2022
Právě teď v době Slunovratu, i téměř v přesný čas (11:01), jak jsem si teď uvědomila (vše je jak má být 😊💗), vám s radostí oznamuji a zveřejňuji svůj nový projekt, který se týká mé obrazové tvorby a knihy Labutí srdce, I. Skok do temnoty.
Na adrese www.laue.cz (dočasně vás přesměruje na stránky u webnode, což je v pořádku, není se čeho obávat) najdete ukázky mojí obrazové tvorby a vše co pochází z tvorby pod mým posvátným jménem Laué. Jsem naplněná vdečností, že mohu takto s vámi sdílet. Přeji nádherný Slunovrat. Ať se slunce rozzáří ve vaší duši.
Ze srdce a s láskou k vám, Laué 💎💗
14. 6. 2022
Nové video na doteklomi.cz s názvem Zázraky všedního dne
8. 6. 2022
Nový článek týkající se tématu dvojplamenů, spřízněných duší a karmických vztahů na doteklomi.
10. 5. 2022
Přátelé, dnes hned dva nové články s názvy Toxicita ve vztazích a Já jsem na Doteklomi.cz
Jak je to s těmi vztahy. Jsou karmické horší než ty spřízněné? A jak je to s těmi dvojplameny? Je toxicita vlastnost člověka? To vše se dočtete v novém článku Toxicita ve vztazích.
K druhému článku Já jsem netřeba nic dalšího uvádět 🙂
Příjemné počtení.
27. 4. 2022
Nové video s názvem Způsob komunikace v Novém věku aneb „utajené“ technologie je zveřejněno na Doteklomi.cz
Zmiňuji zde způsob, jakým se bude v blízké budoucnosti komunikovat na dálku. Proč nebude třeba internetu a mobilních sítí?
Odkazy, které zmiňuji ohledně srdce, jsou povětšinou ze zdrojů zahraničních, ale našla jsem i v češtině. Tady jsou: srdce není pumpa
Ohledně zmíněného optického klamu je odkaz na stránky zde: optický klam delfín
Dále spousta informací ohledně transformace a jejích fyzických příznaků je dostupných zde:
Přeberte si jak kdo potřebujete, není třeba s vaničkou vylévat i dítě, že. Vyberte si z toho, co s vámi souzní, rezonuje… I já si vybírám informace pečlivě 🙂
Jsem si vědoma, že výklad není celistvý, ale zato je 100% spontánní (jako já) takže vše budu postupně vypisovat na web www.doteklomi.cz
PS: zpracování HD kvality trvá déle než bych čekala, stále se načítá a netuším, kdy bude hotovo. Omluvte tedy horší kvalitu záznamu. Děkuji, s úctou Laué
13. 4. 2022
Nová velmi krátká ale jasná úvaha 🙂 pro dnešní dny na Doteklomi. Někdy totiž není třeba příliš mnoha slov. Není ani třeba nějakého velikého rozhodnutí. Stačí pouze OTEVŘENOST A OCHOTA ke změně. Nechejte na sebe Velmi krátkou ale jasnou úvahu působit v tyto nelehké dny.
S láskou Laué
16. 3. 2022
Přidána nová meditace Dokonalá láska. Ke stažení je možné na doteklomi.cz
14. 3. 2022
Nové video v sekci Videa na www.doteklomi.cz na téma Psychospirituální krize versus vědomá práce na sobě.
2. 3. 2022
Webové stránky Doteklomi se dnes znouzrodily. Nadále (během dneška či zítřka dojde k přesunu) již NEBUDOU na adrese www.doteklomi.webnode.cz, ale již na čistém WWW.DOTEKLOMI.CZ
Dále chci ještě podílet mou radost nad knihou LABUTÍ SRDCE, část I. Skok do temnoty, která se chystá na její uvedení do hmoty 🙂
Budu zde včas o všem informovat. Zatím půjde kniha ke grafikovi a poté do tisku.
29. 2. 2022
Na blogu DOTEKLOMI jsou nově přidány LÉČIVÉ TEXTY, které jsou postaveny na krátkém, ale hlubokém prožitku. Jsou koncipovány jako krátký příběh, jakoby vytržený z kontextu, ale který je součástí vaší vlastní skryté touhy. Vynáší na povrch témata ve vás, stíny ve vás. Spouští léčivé procesy, jemně, pozvolna, dlouhodobě…
Jejich tématem je převážně vnitřní růst, zranění mezi mužem a ženou a posvátná sexualita.
28. 3. 2022
Nenajdete mne již na facebooku ani instagramu. Profily jsem zrušila, vedlo mne to k tomu. Videa a články jsou nadále dostupné na mém blogu DOTEKLOMI nebo přímo na youtube.
25. 2. 2022
Kniha „LABUTÍ SRDCE I. Skok do temnoty“, už se chystá!
Děkuji z celého svého srdce všem, kdož mi přispěli v kampani Hithit. O tisku budu včas informovat.
S vděčností, Laué
18. 1. 2022
Kniha zatím není vytištěna, ale i tak už našla své první čtenáře, kteří měli v rukou můj rukopis. Tady jsou jejich reakce na knihu:
„Příběh, který kniha čtenářovi nabízí, není většině z nás neznámý, a právě tím v nás, v každém jinde, jinak často a s jinými intenzitami otevírá dveře k našemu vnitřnímu čtení, k naslouchání, k uvědomování si, k inspiraci, k úlevě, ke smutku z prožitých traumat, ale i k radostem a naději lásky, která je všude okolo nás. A když si dovolíte začíst se, zastavit se a nechat to pravé, toho nebo tu pravou, aby k nám přišlo, otevřelo se nám, dotklo se nás, zjistíte, tak jako Veronika, že láska je v nás, že my jsme jejím zdrojem a ona naším. To je léčivá zpráva, esence Veroničiny knihy. Dostane se k ní čtenář, který skočí do příběhu, který přijme skutečnost, že pro to, aby skočil je potřeba se rozhodnout a odrazit se. Poté co skočíte, začnete číst, uvědomíte si, že kvality letu i dopadu jsou pouze vašimi vědomými volbami.“ Radek Banýr, Nakladatelství Květy života
„Kniha, která ve vás zanechá stopu.“ Anna Mocová
Knihu chystám vydat v nakladatelství Květy života.
KVĚTY ŽIVOTA – NAKLADATELSTVÍ (kvetyzivota.art)
Autoři – KVĚTY ŽIVOTA (kvetyzivota.art)
6. 1. 2022
Spuštění kampaně na Hithit se už připravuje a každou chvíli zde nasdílím odkaz.
Nejdřív sem však s laskavým svolením Gabriely Filippi dávám odkaz na video se zkrácenou ukázkou z knihy Labutí srdce, kterou pro mě namluvila.
13.09.02021
S potěšením oznamuji, že brzy bude na světě moje první kniha. Byla sepsána během roku 2021, kdy jsem procházela velkou vnitřní přeměnou. Kniha mi byla předána jako poselství a jako léčivý projekt.
Její název je LABUTÍ SRDCE a obsahem jde o příběh lásky, uzdravení a víry. Je prvním dílem s podtitulem Skok do temnoty.
Kniha obsahuje i pracovní část, kdy se čtením textů ve vás spouští procesy k vnitřní přeměně. Texty je dobré číst opakovaně, vždy v nich najdete něco nového.
Kniha bude k dostání pouze v knižní podobě.
Knihu bude možné předobjednat v kampani Hit hit. Budu ještě o všem informovat.
S láskou a v úctě Veronika
Přikládám ukázku z knihy :
Pamatuje, když ho viděla, jak na ni čeká. Během cesty autem za ním se přesvědčovala, že tohle je to nejlepší, co mohla udělat. Odjet na chvíli z domova, který se jí stal klecí. Nebyla schopná vidět si na to všechno, co se zrovna odehrávalo. Byla nešťastná a na konci sil. Chtěla odejít, ale zároveň nikomu neublížit, a tak zůstávala už příliš dlouho. Veronika milovala obě své děti, ale něco ji dusilo. Cítila na hrudi tíseň a snažila se nadechnout se zhluboka, aby tlak uvolnila, ale moc se nedařilo. Vzpomínala na to teď, když seděla ve svém autě a mířila vstříc novému. A přestože se soustředila na provoz před sebou, koutkem oka sledovala paprsky slunce, jak se prolamují mezi stromy, jako by vytvářely světelné prameny mířící do země. Výživa lesu, půdě a všemu, co v ní žije. Náhle jí do cesty vběhla srnka. Lehce stlačila brzdu a auto se zpomalilo. Naštěstí nejela moc rychle. Srnka přeběhla silnici bez újmy, měla štěstí, ale ve Veronice se rozlil pocit smutku. Přišla si trochu ztracená jako ta srnka. Tam, kde býval krásný celistvý les, tam krajinu rozřízl beton a po něm přejížděla čoudem zapáchající smrt. Buď přeběhneš, nebo tě nemilosrdně srazí k zemi. Tělo pak rozmetají na kousky další projíždějící obrovské mašiny, a to tak dlouho, až z něj nezbyde téměř nic. Tahle paralela, která připomínala její život, jí vehnala slzy do očí. Plakala. Přes slzy skoro neviděla silnici. Zase ji pochyby polapily, ale věděla, že už se vlak rozjel. Že nejde vystoupit. Myšlenky přehlušil zvonící telefon. Akorát jí volal. Už tam měla být. Nechtěla hovor přijmout, měla by příliš uplakaný hlas, tak hovor stiskem tlačítka zrušila. Zavolá mu, až bude blíž. Čím víc se blížila, tím víc se vnitřně uklidňovala. A při sjezdu do města už se těšila. Jako by ji čekalo nějaké dobrodružství, jen ještě neznala jeho příchuť. Blížila se už k místu, ve kterém žil, a po chvíli už sjížděla do zástavby na okraji města. Zaparkovala přímo před vchodem. Místo pro ni bylo Vesmírem připraveno. Ruce ještě chvíli ponechala volně ležet na volantu. Vědomě se párkrát prodýchala a teprve poté znovu vzala do ruky telefon. Málem jí z dlaně vyklouzl, jak se jí cestou zpotila.
„Už jsem tady,“ hlásila, když signál na druhé straně našel spojení.
„Dobře. A mám jít dolů? Chceš s něčím pomoct?“ a aniž by čekal na odpověď, dodal: „Nebo počkej, já jdu dolů.“
Čekala. Za chvíli vyšel Jaromír ze vchodu. Tělem jí projela vlna, která se nedá moc popsat slovy. Zahnala její analýzu a vystoupila z auta.
Měla v sobě úzkost a pocit nepatřičnosti, ale on se usmál, roztáhl doširoka své paže a byl připraven ji přijmout do svého objetí. Tak jako vždycky, když ji viděl. Nečekala dlouho a nechala se svou touhou dovést až k němu. Když spočinula v obejmutí, všechno z ní spadlo. Jako by ji obejmulo samotné slunce, jako by splynula s tou hořící krásnou hvězdou a přišla si mnohem víc než celá. Přišla si doma. Vůbec by jí nevadilo, kdyby se tato chvíle protáhla až do konce jejího života jako jeden dlouhý okamžik. Vůbec by nepotřebovala s ním být nijak víc, něco prožívat, milovat se s ním, mluvit s ním. Stačilo by tohle. Být v jeho objetí bylo nejvíc, co kdy v životě pocítila. Další kroky, které následovaly, už vnímala v tomto opojení jeho energií. Věděla, že se dnes večer něco důležitého odehraje.
Přivezla s sebou tašku s oblečením a jednu další s nákupem, aby si uvařili, takže byla ráda, že jí šel dolů pomoct. Po celé zemi se zrovna děla spousta nových změn. Kvůli panice ze zabijáckého viru se zavřela spousta obchodů včetně restaurací. Tak nezbývalo nic jiného, než si jídlo uvařit. Stoupali po schodech až do posledního patra. Trochu se zadýchala a hlavou jí prolétla myšlenka, že by se mohla víc hýbat. Několik měsíců už se dost zanedbává. Nechtěla, aby poznal, že není v kondici, tak se snažila dýchat co nejhlouběji a výdech vedla v tichosti.
Když ji pozval dál, omlouval se za byt. Je prý v pronájmu, téměř nic z vybavení tu není jeho. Ale hned nato sdělil, že má koupený dům, v kterém probíhá rekonstrukce, a až bude hotový, moc rád ji tam pozve. Jako by ji snad mělo zajímat to kolem. Nebyla schopná vnímat nic jiného než jeho. V hlavě jí stále běžel pocit z obejmutí dole u auta. Vůbec to nedokázala nikam zařadit. Bylo to podobné, co ona cítila ze sebe, když někoho objímala a soustředila se u toho na své srdce. Vždy cítila, že to vychází z ní. Netušila, zda to cítí i ten objímaný, nikdy se nezeptala. Teď poprvé ten pocit však přišel z druhé strany, a to její srdce bylo tou silou přehlušeno. Vše bylo obrovsky znásobeno. A pociťovala to i teď v jeho přítomnosti. Přemítala, zda to cítí také tak. Pomalu vybalovala nákup a pozorovala tu výměnu energií mezi nimi. Cítila stupňující se napětí, jak se na ni usmíval. Byl neoholený, nepřipravený, ledabyle oblečený. Možná měl snahu ji odpudit, jež se minula účinkem.
„Co si dáš?“ zeptal se jí.
Věděla, že se musí trochu uvolnit. Vytáhla z tašky láhev bílého vína a položila ji na stůl.
„Tohle. Nalej mi rovnou hned.“
Cítila, že potřebuje dostat odvahu. Vedle něj si přišla jako nahá, přestože byla oblečená.
Zasmál se, ale neodporoval. „Tak dobře, otevřeme ji hned, jak myslíš.“
Jeho ruce prohlédly pár skříněk v kuchyni, než otvírák na víno našel. Pozorovala je dál, jak otevírají láhev a lijí víno do skleněných broušených skleniček. Podobné mívala doma její babička, to ji nutilo pousmát se. Všiml si jejího úsměvu: „No jo, jsou to takový starodávný sklenice, vím. Ale víš, co je na nich nejlepší?“
Moc netušila, tak pokrčila rameny. „No nevím,“ odvětila.
„Tak počkej.“ Dolil spěšně i druhou skleničku a významně se na Veroniku podíval, než spustil: „Poslouchej, jak krásně znějí,“ a hned to i názorně předvedl. Ticho prořízlo jemné, ale jasné zacinkání, které mělo doznívající ozvěnu. S tím zvukem se něco v ní ještě víc uvolnilo a ona se tak mohla vnořit do Jaromírovy smyslné energie, kterou s rozechvěním nasávala. Zaplnil celou místnost. Bylo to jako sluneční lázeň.
Zasmála se a pokývala hlavou na souhlas. Její smích byl téměř jako cinkot těch skleniček.
Víno do sebe nalila příliš rychle. Cítila ho v krvi již po pár locích. Jaromír se s pitím taky neloudal. Seděli naproti sobě a vyprávěli si o dětech, o svých snech a o životech, které žijí. Jaromír se s ní vždycky cítil tak, že může být sám sebou. Uvolněně a sebejistě. Četl z jejích gest, že ho nesoudí. Nikdy. Ještě se nesetkal s dívkou, která by mu přišla tak sladká. Viděl, jak na ni silně působí, a to ho naplňovalo vzrušením. Věděl, že dneska v noci se bude zase dotýkat jejího nahého těla. Je to už tolik let, co ji držel v náručí naposledy. Tentokrát to chtěl vše dokonat. Pozoroval její gesta, která napovídala, že už se jí víno dostalo do krve, a ona se zjemnila ještě víc než doposud. Neustále se na něj usmívala. Zářila tak jasně, že musel chvílemi odvracet zrak, aby ho její záře nespálila.